Identifikace zdrojů emisí
Dalším krokem ke stanovení celkových emisí skleníkových plynů z podniku (tj. jeho uhlíkové stopy) je identifikace hlavních zdrojů těchto emisí v rámci podniku, resp. za jeho hranicemi, pokud souvisejí s jeho činností (viz Scope 1, Scope 2 a Scope 3). Prakticky to znamená získat data z různých oddělení podniku (např. facility management, procurement, environmental management atp.) o spotřebě daných položek v daném období (nejčastěji se jedná o kalendářní rok). Problém může být, že příslušné útvary mají informace v monetárních (faktury), nikoliv fyzických jednotkách. Například spotřeba paliva ve služebních vozidlech je vyjádřena v korunách, nikoliv litrech. V naprosté většině případů je však možné provést přepočet peněžních jednotek na fyzické jednotky, které jsou nezbytné pro výpočet uhlíkové stopy.
Rozdělení zdrojů emisí podle Scopes V následující fázi je nutné zdrojová data o spotřebě (event. produkci – například odpadů) rozčlenit podle jednotlivých Scopes. Jak bylo řečeno, emise spojené s přímou a nepřímou spotřebou energie jsou z pohledu GHG Protokolu povinné, proto je nutné úplnosti dat věnovat největší pozornost. V rámci Scope 3 je důležité identifikovat nejvýznamnější, případně nejefektivněji ovlivnitelné zdroje.
Zdroje emisí
Scope 1:
Stacionární zdroje emisí (např. kotle na zemní plyn či uhlí, pece, turbíny, vytápění, spalovny, motory, generátory, zařízení protipožární techniky atp.)
Mobilní zdroje emisí
Emise z průmyslových procesů
Další emise – např. skládky odpadů či čistírny odpadních vod ve vlastnictví podniku
Scope 2:
Emise z nakupované elektřiny, tepla, páry a chlazení atp.
Scope 3:
Nákup zboží a služeb
Spotřeba energie a paliv nezahrnutá ve Scope 1 a Scope 2
Nakládání s odpady a odpadními vodami předanými třetí straně
Distribuce zboží a služeb
Služební cesty (v prostředcích, které nevlastní firma, jako jsou letadla, autobusy, vlaky, leasovaná auta či auta v soukromém vlastnictví)
Dojíždění zaměstnanců do práce
Zpracování prodávaných produktů
Využití prodávaných produktů
Likvidace prodávaných produktů
Leasované a nájemní zboží či služby
Franšízy
Investice
Použité Metodologie
GHG Protokol (http://www.ghgprotocol.org)
Korporátní standard pro měření a reportování uhlíkové stopy, používaný globálně. Standardizuje postup měření, řízení a reportingu emisí skleníkových plynů z podniku. U jeho zrodu stál Světový institut pro zdroje (WRI) a Světová podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (WBCSD). Je používán jako základ pro velké množství programů, které inventarizují emise skleníkových plynů. Od svého vzniku v roce 2001 ho využilo více než 1 000 podniků a dalších typů organizací. Tato metodika vychází ze standardu GHG Protokolu.
Norma ČSN ISO 14064
Skleníkové plyny Norma ISO 14064 se skládá ze tří navzájem se doplňujících komponent. Norma ISO 14064-1 zahrnuje požadavky pro plánování, provedení, řízení a správu, vykazování a ověřování emisní inventury skleníkových plynů pro organizace. Druhá část normy (14064-2) upravuje požadavky na monitoring a vykazování dosaženého snížení emisí či zvýšení propadů skleníkových plynů prostřednictvím projektů a/nebo projektově orientovaných činností. Třetí část (14064-3) stanovuje zásady a požadavky pro ověřování inventarizací skleníkových plynů a pro validování a ověřování projektů na skleníkové plyny. GHG Protokol a ISO 14064 jsou vzájemně v souladu.